Moravská Hellas / Spřízněni volbou - DVD plast

Moravská Hellas - Mistrně režírovaný absolventský film Karla Vachka (*4. 8. 1940) z roku 1963 ve své době přinesl svěže kontroverzní pohled na folklór. Je koncipován jako reportáž z festivalu ve Strážnici, která je však posunutá do parodické a téměř bizarní roviny. Interview se střídají s vyprávěním a skrytou kamerou, řada pasáží je stylizovaná a pointovaná vtipnými mezititulky. Dvojčata Jan a Karel Saudkovi v úlohách reportérů spolu s jedním z protagonistů festivalu zpovídají rozličné figurky, jejichž kroje jsou cítit většinou naftalínem a penězi, obdobně jako uměle žitou tradicí. Z cesty na Moravské Slovácko se stává defilé nevtipných lidových vypravěčů, kýčovitých maléreček, snaživých přitom neoriginálních skladatelů novodobých lidovek, „výstavních“ domů pseudomoderní architektury. Občas se zjeví poslední záblesky autenticity. Jejich prezentaci odpovídá jedna ze závěrečných scén, kdy muzikantské trio v krojích hraje v nevhodném interiéru, kde je nikdo neposlouchá... V době, kdy „lid a jeho tradiční zvyky“ patřily k nedotknutelným tématům, ukázal Vachek „lesk i bídu“ folklóru s humorem a ironií a vysloužil si výhrady prezidenta Novotného i žaloby některých protagonistů filmu. Svým snímkem připomněl téma o neautenticitě folklóru zhruba třicet let před otevřením tohoto tématu v médiích, čímž odvážně napadl jednu z režimem vydatně živených ikon.

Spřízněni volbou - Velmi otevřené svědectví o horečnaté politické atmosféře pražského jara a volbě generála Ludvíka Svobody prezidentem ČSSR vzniklo v krátkém období zrušené cenzury, která definitivně padla až s listopadovými událostmi roku 1989... Mladý filmový režisér Karel Vachek učinil na jaře roku 1968 v socialistickém Československu bezprecedentní čin. S 16mm ruční kamerou Eclair propojenou s magnetofonem pronikl přímo do politických kuloárů a bezprostředně (a někdy dokonce bez vědomí zúčastněných) zachytil bouřlivou atmosféru „Pražského jara“ v době čtrnácti dnů mezi abdikací Antonína Novotného a volbou nového československého prezidenta. Z natáčení vzešlo více než 6 hodin hrubého záznamu, z něhož režisér bez prosazování vlastního stanoviska či komentáře sestavil jedinečný obraz politického uvolnění. Vrcholní představitelé reformované komunistické strany jsou ve filmu často zachycováni při soukromých hovorech či v běžných situacích, což posiluje mnohotvárné působení sondy do vrcholné politiky v době jejího horečnatého přerodu. Před filmaři se rozvíjelo komplikované drama, do něhož nezasahovali a ani se nesnažili vkládat zachycované situace do faktických souvislostí. Film Spřízněni volbou tak poskytuje otevřený prostor pro vnímání stěžejního období naší novodobé historie, jenž z historického odstupu rovněž umožňuje vnést do autentického svědectví nové perspektivy. Tak bezprostřední a otevřené dílo mohlo vzniknout bez dohledu cenzurních orgánů, které skutečně byly během několika měsíců v roce 1968 vyřazeny z provozu. Po srpnových událostech se však centrálně řízená cenzura v plné síle vrátila a vytratila se až s pádem socialistického režimu. Konec cenzury je spjat s 27. listopadem roku 1989